Místo, kde se mladý Anton učil svému řemeslu se nazývalo Schönberg. Je to asi 40 km jižně od Lipky a skutečný název toho místa byl Mährisch Schönberg. Mährisch znamená moravský, protože je na Moravě a Schönberg znamená Krásná hora.

Jako většina starých měst v té oblasti bylo založeno jako osada na obchodní trase. Město bylo postaveno na kopci a bylo obehnáno hradbami. Část těchto hradeb bylo možno vidět ještě v roce 1990, včetně v nich nasazených dělových koulí, které tam byly z dob Švédů a třicetileté války nebo ještě z dob starších.

Město se dávno rozrostlo za hranice hradeb a vznikl zde na okraji průmysl, který dával živobytí obyvatelům. Nicméně, město bylo hodno nosit toto jméno a bylo skutečně místem krásy.

Čechové nazývali toto město Šumperk a od této chvíle budu používat jen české názvy, protože, scházím-li dolů z hor, vstupuji na tradiční českou zem. Budou zde také jména, jako třeba Temenice (německy Hermesdorf), vesnice připojená k Šumperku, jako špice k hlavě kola a místo, kde se odehrála většina rodinné historie. Byl to smíšený kraj, ale většina vesnic v okolí, jako např. Hrabenov (o němž uslyšíme později) byla ves česká.

Byl to jakýsi historický předěl, když mladý Anton přišel z Lipky aby zde vstoupil do učení. Bylo mu v té době asi 10 nebo 12 let a jelikož v té době nebyla ještě železnice, přišel pravděpodobně z Lipky pěšky. Šumperk bylo velké město. Mnohem větší než Grulich, se spoustou obchodů, světel a zábavy.

O jeho pobytu v Šumperku nevíme vůbec nic. Kdo byl jeho mistr, kde bydlel a co dělal ve svém volném čase. Jestli vůbec nějaký měl. Vše co o něm víme je, že se dobře vyučil svému řemeslu a že byl uznávaný všemi, kdo ho znali.

Když bylo Antonovi 20 let, seznámil se s Marií Winklerovou a oženil se s ní. Byla to dcera koláře z Temenice, který měl hodně příbuzných v nedalekém Hrabenově. Nevíme jak se seznámili ani kde měli svatbu. Nevíme také, zda Anton udržoval v té době nějaké styky s Lipkou. Jeho dědeček by měl v té době 95 let, kdyby dosud žil a víme, že jeho babička zemřela když Antonovi bylo jenom 9 let.

Brzy po svatbě se Anton usadil v Temenici v čísle 207 a začal provozovat své kovářské řemeslo v kovárně, která byla připojena k domu. Živnost začala brzy vzkvétat a jeho dobrá pověst řemeslníka lákala sedláky z blízkého i vzdáleného okolí, aby okoval jejich koně a opravil vše co bylo třeba.

Jeho rodina se rychle rozrůstala a tak zanedlouho se v domě č. 207 narodilo 9 dětí. Bylo to 5 děvčat: Leopolda, Emma, Paula, Hermína, Hilda a 4 chlapci: Rudolf, Max, Ernst a Otto, který se později stal mým otcem.