| Udělali jsme z našich kol malé náklaďáky. Na každém kole (kromě Jakubova) jsou dvě přední brašny, řídítková brašna, rámová brašnička a velká zadní trojbrašna. Spacáky, karimatky a stany jsou pod gumcuky na vrchní části zadní trojbrašny. Na brašnách jsou návleky proti vodě a prachu a přes "monstrum" na zadní trojbrašné jsou pláštěnky od Doldyho baťohů. Ověšeni vším potřebným pro čtrnáctidenní jízdu vyrážíme. ”Cestou na vrcholu světa" jak se jmenuje) prakticky prvních dvacet kilometrů stoupáme stále do kopce. Jízda po horách nám přináší jednu nepříjemnost - není zde voda. Hluboko pod námi v nepřístupných údolích tečou průzračné říčky, ale tady nahoře nic. Vzpomínáme na Yukon, kde jsme brali vodu přímo z řeky. Tady dva dny sháníme vodu k vaření a pití po loužích. Vybíráme si jen ty "dobré", ale na drsném severu jsou použitelné skoro všechny. Zažíváme i nejnižší teploty - kolem 2 stupňů Celsia, přičemž obvyklá denní teplota je kolem 11stupňů. Druhý den vystoupáme do nejvyššího sedla cesty ve výšce 1376 metrů a překračujeme hranici z Kanady na Aljašku v "obci", která má dva obyvatele... | ![]() |
![]() ![]() |
Napojujeme se na Taylorovu cestu. Má dost divoký povrch, navíc
stále prší, takže jízda je opravdovým zážitkem. Jedeme ji dva dny a
zaznamenáváme zde také první píchnutí. Jinak naše české Amulety šlapou jako
hodinky. Každý jedeme na jiném modelu (Husky, Elite, Variant Jump, Patrol), takže
máme možnost srovnávat, co kola vydrží. A vydržela všechno. Když Vašek, kterého
příroda obdařila nadrozměrným vysokým tělem (100 kg "živé" váhy), sedl
v Dawsonu prvně na své plné naložené kolo (kolem 30 kg zátěže) a prohlásil:
"Jestli tohle vydrží, tak to jsou nejlepší kola na světě, " netušil
ještě, že dojedeme bez závad 1280 kilometrů až do aljašského Anchorage. Amulety
nám opravdu přinesly štěstí. Počasí je na houpačce. Den prší, den se to lepší, den je hezky a znovu dokola. Díky tomu často pozorujeme úžasné červánky, které v aljašské divočině, lemované pásmy velehor, působí impozantně. Na jihovýchodě jsou to Wrangell Mountains s překrásně se tyčícími ledovcovými vrcholy Mt. Sanford (4949 m n/m), Mt. Wrangell (4317 m n/m) a Mt. Drum (3661 m n/m), na Jihu Chugach Mountains a na západě a severu naši cestu lemují vrcholy Alaska Range. Děláme po aljašských cestách jakési esíčko. Nejdelší denní etapa měří 125 kilometrů. Blížíme se k další šotolinové cestě jménem Denali. Byla to vůbec první přístupová cesta do oblasti známého národního parku Denali, úžasné přírodní oblasti, které vévodí nejvyšší hora severoamerického kontinentu, ledovcová Mt. McKinley (6193 m n/m). Ačkoliv si sem zajíždíme, nelitujeme. Atmosféra téměř dvě stě kilometrů dlouhé cesty je naprosto úžasná. Několikrát se změní charakter krajiny, ale vždy nás okouzluje. Snad jen částečně špatné počasí způsobilo, že jsme přece jen šlapali do pedálů a nevzdycháme ještě teď na Denali. Dramatický závěr cesty, kdy jsme se na vzdálenost několika metrů setkali s grizzlym, dopadl nakonec také dobře. Medvěd se naštěstí polekal a utekl asi padesát metrů do stráně. Když se však začal stavět k útočnému postoji a větřit, na nic jsme nečekali a využili výhody kol. |

Po Parksově silnici, která spojuje Anchorage s druhým největším aljašským městem Fairbanks, nám zbývá posledních 320 kilometrů do cíle. 4. srpna odpoledne pořizujeme cílové fotografie v anchoragském Downtownu. Odpovídáme na časté dotazy a přijímáme blahopřání od neznámých lidí. Fotíme se také s místním policistou, kterého jsme zaujali natolik, že zatím nechal ležet opilce v poutech na zemi a povídá si s námi o cyklistice...
![]() |
Jsme ale už myšlenkami za mořem. Nesmírně unaveni se těšíme domů. "Severská trojkombinace" je úspěšně za námi. Pohybovali jsme se 2 174 kilometrů vlastní silou během 31 dnů v tvrdých podmínkách severoamerické divočiny. Odkázáni sami na sebe. Jsme bohatší o nové zkušenosti a vzpomínky na nezapomenutelné dobrodružství. |
Zdeněk Kolář
Kancelář expedičního cestování Yucca