ČTEME RYCHLEJI, ČTEME LÉPE

Dobrými čtenáři bývají ti, kteří si osvojili pozitivní čtenářské návyky. Kdo se proti tomu nevymanil z návyků záporných, bývá čtenářem slabším. Než se ten, kdo se chce naučit rychleji číst, dá do práce, musí se naučit rozlišovat čtenářské návyky dobré a špatné.

Dobří čtenáři jsou při čtení jakéhokoli textu aktivní, dokonce ve zvýšené míře i u takových textů, které je nezajímají. Abychom to znázornili lépe, popíšeme si nejprve čtení pasivní. Pasivní čtenář není myšlenkově dosti intenzivně zaměřen na daný materiál. Čeká - pasivně - na to, že text bude časem zajímavější, že se v něm objeví něco, co bude důležitější. Tím se může stát, že mu právě něco důležitého unikne. Duševní síly nejsou plně využity, myšlenky se toulají, soustředění ochabuje, práce se vykonává bez zaujetí. Tomu odpovídá nízký čtenářský výkon a malý přínos z celé této činnosti. Zcela jinak je tomu u čtenáře aktivního. Ten si vytkne při práci určitý cíl. Před čtením uvažuje, co by mohlo být v textu důležitého. Myslí na to, co mu asi autor řekne zajímavého. Někteří aktivní čtenáři dokonce zacházejí tak daleko, že si představují, že o daném tématu musí sami psát. Aktivní čtenáři kladou autorovi otázky, na něž nalézají v textu rychlé odpovědi, a tím dospívají s daným fondem svých znalostí k autorovým asociacím. Nedá-li autor na otázku odpověď nebo dal-li odpověď jinou, než jakou čtenář očekával, rozpoznají aktivní čtenáři rychle, kolik informaci jim daný materiál dává nebo nakolik musí informace hledat jinde.

Špatné čtení mívá někdy své příčiny v tom, že se pracuje stále stejnou technikou. Tato technika vede nejen k tomu, že se čtenému textu špatně porozumí, ale i k velmi malé rychlosti čtení. Řekli jsme již jednoznačně: pomalé čtení nezaručuje, že čtenář obsahu lépe rozumí. Jakmile jsme totiž pochopili smysl určité části čteného textu, zbývá nám již jen o něm přemýšlet. Jakmile jsme viděli slovo, část věty nebo větu a rozpoznali ji (ve smyslu dřívějšího učení), není nic platné, zíráme-li na ně sebedéle.

Uvažovat můžeme se zavřenýma očima. Stále se ukazuje, že rychlejší čtenáři jsou také chápavější. Dobrý čtenář čte různou rychlostí a pomocí různých čtenářských technik tuto rychlost neustále mění. Připomíná to řidiče auta. Špatní nebo úzkostliví řidiči málo přeřazují rychlost. Dobrého řidiče poznáme podle toho, že často řadí. Stejně tak dobrý čtenář. Pokud to vyžaduje záměr výkonného čtenáře nebo náročný obsah textu, pracuje se mírnou rychlostí. Rychlost se zvyšuje při textech málo, obsažných nebo tematicky méně náročných, hledá-li čtenář jen povšechnou orientaci nebo nenachází-li v odborném textu mnoho nového.

Dobří čtenáři čtou soustředěně, nedají se rozptýlit a nepřipouštějí, aby se jim toulaly myšlenky. Každý pracovník, a zejména ten, kdo pracuje duševně, ví, že proti vnějším rušivým vlivům není vždy plná ochrana. Hluk, zejména z ulice, a přerušování práce telefonickými hovory a činností spolupracovníků ve stejné místnosti mají někdy na soustředění značně záporný vliv. Tím je důležitější, aby se pracující sám plně soustředil na svou činnost, tedy na práci, kterou se právě zabývá. Při pročítání korespondence by se nemělo telefonovat. Soustředění narušuje i to, když se mezi čtením udělují příkazy podřízeným. Pokud při čtení sledujeme, co, se v okolí děje, odvrací to myšlenky od obsahu čteného materiálu. Koncentrovat se znamená upnout všechny myšlenkové síly na daný text. Pak stoupá výkon a zkracuje se čas vynakládaný na čtení. Tím získáváme více času na jiné práce, které by se měly vykonávat rovněž s plným soustředěním. Kdo se pokouší vykonávat více prací zároveň, může se na každou z nich soustředit jen z části, takže ho nakonec nemůže žádný z výsledků práce plně uspokojit.

Dobří čtenáři rychle postřehnou skladbu čteného materiálu. Dovedou pochopit, jak je pojednání členěno. Snadno mohou sledovat osnovu autora. Rychle pochopí hlavní myšlenky, vyhmátnou důležité podrobnosti, vystopují vše, co si potřebují z textu vybrat. Tím, že rychle poznají, která slova jsou z hlediska obsahu podstatná, dovedou oddělit podružné.

Dobří čtenáři jistě v krátkém čase dokáží vybrat z textu o 600 slovech 50 slov nejdůležitějších. Pro špatného čtenáře má celý text stejnou hodnotu; přeceňuje věci podružné a nedoceňuje věci podstatné. Zběhlost dobrých čtenářů souvisí s jejich individuálním duševním zázemím. K vysokým výkonům přispívá i bohatá slovní zásoba a dobré všeobecné vzdělání.

Dobří čtenáři postřehnou souvislosti na první pohled díky tomu, že čtou, resp. chápou širší části textu. Slabší čtenáři vnímají slovo za slovem a skládají teprve v následné fázi jednotlivá slova v celkový smysl. Špatní čtenáři dokonce někdy slabikují. Smysl věty lze pochopit teprve tehdy, když se přečte věta celá. Řadíme-li k sobě smysl jednotlivých slov, pochopíme celkový smysl daleko, později než tehdy, jestliže jedním pohledem obsáhneme větší počet slov. Tato dovednost sice souvisí s pohyby našich očí, je však přece jen více duševní prací.

Dobří čtenáři čtou bez regresí, tzn. že se nemusí vracet k místům, jež již přečetli. Špatní čtenáři musí četná místa v textu číst několikrát, často se vracejí. Je to známka nedostatečného, soustředění nebo vžitého nedobrého pohybového návyku. To neznamená, že bychom se nesměli k některým místům v textu vracet, pokud je to nutné. Víme z psychologie učení, že se každá látka musí opakovat - podle obtížnosti předmětu, podle věku a osobních vlastností učícího se. Stejně může být pro učícího se žádoucí vrátit se k některému místu v textu, jde-li o to vtisknout si do paměti vzorec, zapamatovat si jméno, nebo, adresu.

Dobří čtenáři pohybují očima a uvolňují všechny ostatní svaly. Začíná to již držením těla při čtení. Dobří čtenáři sedí zpříma a volně. Špatné držení těla při čtení zbytečně zatěžuje velké skupiny svalstva. Tím dochází předčasně k tělesné a duševní únavě. Výhodný je malý pult, na němž leží text tak, aby se na něj čtenář díval ve správném zorném úhlu. Čteme-li tlusté svazky nebo jiný “těžký” materiál, je takový pult téměř nepostradatelný.

Špatní čtenáři čtou od svých školních let nahlas. Co však tehdy mělo svůj účel - totiž seznámit se se skládáním hlásek (výslovností - přízvukem) brzdí později rychlost čtení. V normální běžné řeči se mluví rychlostí zhruba 150 až 200 slov za minutu. Dobrý řečník se omezuje na 100 slov. Ani konferenciéři a reportéři, stejně jako lidé, kteří jsou zvyklí polykat koncové slabiky, nepřekročí rychlost 250 slov za minutu.

Dobří čtenáři mají široké rozpětí zraku, a proto jejich zrak potřebuje na řádek jen málo zastavení (fixací). Text se vnímá jen během těchto zastávek. Průměru cvičeného normálního, čtenáře odpovídá počet šesti až sedmi fixací na řádek. Tento, počet však lze snížit až na polovinu. Každým z uvedených rozlišovacích znaků mezi dobrými a špatnými čtenáři vám zároveň dáváme radu pro vaši další práci. Vyhmátnete-li si během své každodenní četby v zaměstnáni ten či onen bod a budete-li jej mít neustále, na zřeteli z hlediska pozitivních čtenářských návyků, projeví se to zakrátko ve vašem čtenářském výkonu. Shrňme ještě jednou, na čem záleží:

Z knihy Antonína Zázvorky
Breviář správného chlapce